Tameshigiri a jiné testování japonského meče

Tameshigiri je dobrý způsob, jak prověřit kvality čepele. Je však zapotřebí si uvědomit, že k tomuto prověřování je třeba i zručného šermíře.
V historii dokonce existovali specialisté, kteří se tomuto oboru věnovali. Japonský meč je vzhledem k náročnosti procesu svého vzniku nákladnou záležitostí. Ani jeho majitel a v žádném případě jeho výrobce, by jistě nebyli rádi, kdyby "jejich" meč došel při testování k újmě, popř. byl zcela zničen.
Než se tedy šermíř nováček vrhne na sekání všemožných překážek, měl by se zajisté věnovat i nácviku seků "nasucho", nejlépe se o technice seků poradit v nějakém klubu iaido, iaijutsu apod.
V nácviku seků (suburi) je možné používat boken - dřevěný meč, v tomto případě je dobré vyzkoušet si "sekání dřeva". Cvičení šikmých seků vedených do různých výšek (hlava, bok) na do země zapuštěného dřevěného kůlu, popř. na suchém stromě. Vede ke zlepšení úchopu meče, přesnosti i síly seku.
Pro posilování svalových partií, zejména předloktí, je dobré používat suburito (meč na nácvik suburi). Je to obdoba bokenu (bokuto), avšak mnohem mohutnější, často i delší. Díky velkorysým rozměrům je však suburito hlavně těžší. V našich podmínkách je obtížné si takovouto pomůcku pořídit v obchodě. Čínští výrobci vyrábějící většinu dřevěných zbraní dostupných na našem trhu si zjevně neuvědomují účel suburito a okopírovali pouze jeho tvar z profilu. Na mohutnost a masu materiálu však zapomněli, a proto jsou tato suburita mnohdy lehčí než bokeny od stejných výrobců.
Já používám jako suburito běžný trámek 15x15 používaný na stavbu krovů zkrácený na 130 cm a upravený pouze v místech pro držení - cca 30 cm. Na pohled neotesaný "špalek" výborně vyhovuje svému účelu. Výkonnost svalů předloktí je o 100% lepší již po týdnu cvičení s tímto nástrojem.
Zcela postačující by však byl i kus bukové nebo dubové kulatiny zkrácené na odpovídající rozměry s nahrubo opracovanou rukojetí. Hodí se také výborně na již zmíněné "sekání dřeva", nebo» je po opotřebování lehce nahraditelná novým kusem kulatiny.
Na trhu je velký výběr bokuto (dřevěný meč). Já volím ke kontaktnímu cvičení raději boken japonské výroby mohutnějších rozměrů, jehož jedinou nevýhodou je cena (cca. 1000 Kč) avšak z hlediska bezpečnosti cvičení (zlomení při kontaktním cvičení s partnerem) a také neustálého kupování nových "levných" bokenů se tato investice vyplatí. Kvalitní bokeny jsou obvykle i výrazně těžší, čímž se více hmotností blíží ocelovým mečům. Pokud jste vlastníkem ocelového meče, používejte pro nácvik suburi (seky "naprázdno") meč.
Volba meče
Dnes je výběr na trhu velký, od pseudomečů na tržnicích, přes meče velkých firem v různých cenových relacích a kvalitách, k malým výrobcům s kusovou zakázkovou výrobou až po meče japonských mečířů. Ty jsou tím nejlepším, ale zároveň nejdražším. Spodní cenová hranice je 200 000,- Kč. Zatímco nejlevnější "použitelné" meče stojí kolem 9 000,- Kč. Při výběru meče by si měl jeho budoucím majitel uvědomit, co od své zbraně očekává a k jakému účelu ji bude používat. Pravidlo "cena odpovídá kvalitě" zde platí víc jak kde jinde. Začneme u konstrukce čepele. Většina začátečníků chce meč lehký, ostrý a zároveň velmi odolný. To je však trochu v rozporu. Čepele, užívané ve válkách, měly velmi mohutnou kostru, zejména zaoblení ploch tvořící břit (hiraniku). Tyto plochy mají tvar čočky. Čím je břit vypouklejší, tím je i odolnější k vylamování zoubků. Nepůsobí však tak ostře, jako meč s nepatrným hiraniku. Ten sice řeže jako břitva, ale je náchylný k vylomení ostří. A samozřejmě i váha obou variant je značně rozdílná.
Kvalita čepele
Bez rozdílu na kvalitu a cenu meče je důležité mít na paměti, že čepel zlomit, vylomit zub, ohnout čepel, či jinak poškodit jde u každého meče. Sekání kamenitých lamp (Zatoichi), železných trubek (Highlander), sekání čepelemi ostřím proti sobě (většina filmů) apod., by vedla ke zničení meče. Jsou to jen triky a s realitou nemají nic společného. Čepele jsou určený původně k sekání (řezání) masa, ne na kácení lesa nebo sekání železných prutů. Čepele vyrobené tradiční technologií je obtížné zlomit (ne nemožné), při neodborném seku se spíše ohnou (může dojít k prasknutí v oblasti hamonu). Ohlé a jinak nepoškozené čepele je možné narovnat.
U čepelí z monogenních ocelí ale vždy existuje riziko jejich zlomení. To je nejvyšší u čepelí kalených v plném profilu (zakalení celé čepele). Meče kalené na hamon (kalená je jen linie ostří) jsou k zlomení náchylné mnohem méně. Zde však záleží na každém jednotlivém kusu. Proces kalení na hamon je složitý, a i následné popouštění je nesmírně důležité. Záleží tedy jen na výrobci jak kvalitní čepel je schopen vyrobit. U nepřekládaných čepelí tak je značnou výhodou jejich mohutnost. Silnější čepel je schopna odolat většímu zatížení než čepel subtilní.

Ostrost čepele
Čím je ostřejší, tím lépe řeže. Čili menší hiraniku tím je ostřejší. Ale ostrost meče je dle mého názoru zbytečně přeceňovanou záležitostí. Důležitější je samotná technika. Úplně tupý meč ale také není dobrý (na tameshigiri).
Materiály na tameshigiri
Seznam toho, co používat je krátký. Nejvíce vhodná je namočená sláma. A» již v podobě svázaných snopů, nebo plážových lehátek smotaných do válce, či tatami. Svojí pevností se podobají pocitu při sekání lidského těla (četl jsem to) a nepoškozuje meč (jeho ostří). Pokud sláma není namočená může u čepelí s minimálním hiraniku a tvrdým hamonem vylamovat malé zoubky.
Je možné sekat i papírové trubky, ale zde již může vzhledem k značnému odporu materiálu a vysoké obtížnosti, ve srovnání se slámou, dojít k ohnutí nebo zlomení čepele. Je také možno používat bambus, ale v "čerstvé" zelené podobě. Vysušený bambus je příliš tvrdý.
Jakékoliv jiné materiály, dřevo, železo, plastové láhve naplněné vodou apod. nejsou vhodné. Ani sekání ovoce a zeleniny není ideální. Na to postačí mačeta. A navíc obsahují agresivní látky, poškozující povrch čepele.
Po každém použití je třeba čepel důkladně vyčistit. Při sekání namočené slámy nezasunujte vlhkou čepel do pouzdra, vlhkost z vnitřku saya již nedostanete a čepel bude rezivět.

A nakonec
Cvičíte-li s ostrým mečem, a» již tameshigiri, či iaido, mějte na paměti bezpečnost svojí i svého okolí. Ve směru do kterého sekáte tameshigiri by neměl nikdo stát. V případě zlomení čepele by mu to mohlo být osudné. Ti, jež cvičili dlouhé roky s iaito, by se měli zamyslet nad špatnými návyky. Při přechodu na ostrý meč je třeba výrazně zpomalit, zejména z tasení a noto (zasunutí meče do saya) Různé vtípky s ostřím namířeným na kamarády opravdu nejsou na místě. Pokud si někdo způsobí zranění, není to chyba meče, ale jeho. Argumentace, že cvičení s ostrým mečem je nebezpečné je nepodložená.